Výňatky z knihy (strana 1 z 7)

Zahýbal ulicemi vždy podle toho, jak mu přišla první myšlenka, když došel na křížení ulic. Postupně došel až do části města, kde domy přestaly být slepené v řadách a staly se jednotlivými stavbami, obklopenými zahradami. Po krátké době, jak šel dále dle vnitřní intuice, začaly domy vůbec řídnout a Gabriel postupně vstupoval do jakéhosi městského lesa.

Všude okolo byly vysoké listnaté keře a mohutné stromy s rozložitými korunami. Pěšiny zde však byly i nadále pečlivě udržovány, a tak se domníval, že se nachází v jakémsi odpočinkovém příměstském lesoparku.

„Možná v této odlehlejší části města naleznu domy nebo snad dokonce i nějaké kanceláře nočních lodivodů,“ přemýšlel ve snaze nalézt důvod, proč se nachází právě zde, v těchto místech.

Kráčeje s těmito úvahami, vstoupil pojednou na jakousi odlehlejší loučku, osvětlenou plným světlem slunce. Musel přimhouřit zrak, jenž v šeru lesa nebyl připraven tak znenáhla se přizpůsobit plné záři slunečního světla. Zastavil se a čekal, až přivykne sluneční záři, která dopadala na volné prostranství bez stromů. Když jeho oči konečně přivykly a mohl se více rozhlédnout, bezděčně ucouvl o krok zpět. Více však učinit se podvědomě neodvažoval.

Přes louku k němu směřovala skupina asi deseti šedobílých slonů. Gabriel stihl vyslat niternou prosbu, aby tito sloni, kteří se k němu nezadržitelně přibližovali a zdáli se tak stále obrovitějšími, patřili nějakým způsobem k oněm slonům, kteří pracovali v přístavu a byli tedy s lidmi v přátelském vztahu.

Slunce, jež ho před tím na chvíli oslepilo, se opět schovalo a on stál nyní ve stínu hradby sloních těl. Jeden z nich, zdálo se, že ten největší, popošel jako první až úplně ke Gabrielovi. Stál tak blízko, že bylo cítit závany vzduchu, když zahýbal svýma velikýma ušima. Oči tohoto mohutného slona si pozorně prohlížely Gabriela.

Mezitím, co si ho takto slon prohlížel, svým tlustým chobotem osahával a očichával Gabriela, jako kdyby jej podroboval jakési pečlivé osobní prohlídce. Dotyky slonova chobotu, přestože nebyly vedeny s nijakým náznakem ublížit, působily svojí nezvyklostí na Gabriela nepříjemně.

Bylo možné vnímat, že slon chobotem nasává s velkou pozorností všechny pachy Gabrielova těla. Zřejmě také ihned tyto nasáté pachy a vůně posuzoval a jejich rozpoznání jej vedlo k jakémusi konečnému závěru, co učiní dále.

Přestože tato situace trvala jen krátkou chvíli, Gabrielovi přišlo, že takto zde stojí proti tomu obrovskému slonovi nekonečně dlouho. Vše, co se tu odehrávalo, bylo celé umocněno úplným tichem, které přehlušoval jen slon zvukem krátkého nasávání vzduchu svým dlouhým chobotem.

Tu si náhle slon odfrkl hlasitěji, pokýval hlavou a otočil ji ke slonům stojícím o několik kroků za ním. Pak se opět otočil na Gabriela, jenž neměl v sobě dostatek vůle využít onu chvilku slonovy nepozornosti k útěku. Slon sklonil svoji hlavu až úplně ke Gabrielovi a jeho levé oko se zastavilo na pár centimetrů od Gabrielovy tváře.

Slon si jej znovu pečlivě prohlížel. Tak, jak viděl Gabriel nyní slonovo oko z takové blízkosti, vnímal, že je z něho možné vypozorovat jakousi mírnost a přátelskost, a také navíc i jakousi vědoucí moudrost. Slon opět zvedl hlavu, odfrkl si a následně svůj chobot obtočil kolem Gabrielovy ruky. Pokývnutím hlavy naznačil, že si přeje, aby jej Gabriel následoval.

Tomu se nedalo odporovat, jakkoliv stisk chobotu nebyl nijak silným. Gabriela také začalo zajímat, co se bude dít dále. Vycházel z toho, že kdyby jej sloni chtěli napadnout a ušlapat, mohli to v předcházejících chvílích učinit více než stokrát. Zřejmě se zde jednalo o něco jiného.

Stránky: [1] 2 3 4 5 6 7